Vernisáž:
pondělí 5. 12. 2016 v 18 hod.
Termín výstavy:
5. 12. 2016 – 10. 1. 2017
Koupaliště Kateřiny Pažoutové
text: Petr Němec 2016
Kateřina Pažoutová, ve svých obrazech, neohrozí divákovu mysl rizikem složitých výkladových rébusů. Její cíl je přímočarý. Vnést do divákovy duše pocit uvolnění, odpočinku, impresi zářivosti krásného, parného, letního dne na koupališti. Koupaliště, jako místo relaxace, se stává scénou pro autorčina pozorování lidského chování, v čase kolektivních a přitom individuálních chvil odpočinku, ve vymezené zóně. Své dlouholeté studium a zájem o lidskou figuru zúročuje v téměř masových scénách složených z jednotlivců, párů či skupinek lidí, provozujících zcela běžné věci, typické pro návštěvu a pobyt na koupališti, včetně nezbytných propriet, které si rekreanti berou s sebou. Ručníky, osušky, slunečníky, prolézačky či tobogány však autorce, mimo lidskou figuru, dovolují provést sériovou stylizaci v barvě, s popartovými kořeny. Z jednotnosti počínání, v obrazech zachycených, je možno vyčíst vizuální ironii a stylizační nadsázky, které se projevují například ve sjednocení barevnosti propriet. Lidé tak relaxují v rytmu stejnobarevných ručníků či lesa pestrobarevných slunečníků. Rozložení do ploch se dostává do kontrastu nezbytných křivek tobogánů či prolézaček jako neodmyslitelných atributů aktivního i pasivního odpočinku. Obrazy jsou zaplněny, podle mého soudu, se značnou mírou licence, děním a koloritem, podobně jako obrazy mistra středověké malby v „Zahradě rajských rozkoší“, s tím rozdílem, že nositelem významu je výhradně, pokud možno co nejodhalenější, figura, bronzové tělo odpočívající lidské bytosti. V extremním zjednodušení kompozice se lidské figury – osoby objevují ve vztazích a činnostech, typických pro pobyt v bazénu. Vzdálenou paralelu shledávám i s náměty impresionistických a pointilistických obrazů představujících uvolněnou, společenskou, volnočasovou činnost pobytů v lesících, na březích řek či pod lucernami večerních zábav. Tato podobnost, stejně jako srovnání s díly středověkého koloritu, je pouze navržena, vzhledem k tomu, že Kateřina Pažoutová ke svým výjevům dospěla multiplikací studií realistické figury a jejích doprovodných atributů. Společný jmenovatel s impresionisty leží především v předání atmosféry uvolněnosti, prozářenosti a bezprostřednosti zobrazovaného světa podaného realisticky.
Malba Kateřiny Pažoutové je do značné míry protiváhou její strukturované, precizionisticky založené osobnosti, podpořené značnou teoretickou erudicí, a umožňuje divákovi sdílet její osobní pocit uvolnění, které v malbě nalézá.
Je hříčkou výtvarného provozu, že obrazy Kateřiny Pažoutové jsou vystaveny teď, na prahu zimy, a bezesporu pomohou zahnat ponurost a nevlídnost všedních prosincových dní.