Vernisáž:
čtvrtek 8. 1. 2015 v 18 hod.
Termín výstavy:
8. 1. 2015 – 13. 3. 2015
Vernisáž výstavy Vladimíra Svobody – úvodní slovo:
Dámy a pánové,
dovolte mi, abych Vás přivítal na zahájení výstavy obrazů známého brněnského malíře Vladimíra Svobody. Z vnějšího světa zmítaného neklidem a utrpením se přenesme do vnitřního světa koncentrace a fantazie. Proč jsme sem přišli? Co hledáme? Jistě jste stejně jako já ctitelé Svobodových obrazů, z nichž se můžete radovat doma, nebo Vás potěší, když někde u přátel v bytě třeba jen zahlédnete jeho malbu – a tady jich můžeme vidět šestnáct. Ovšem, neméně než vystavená díla nás těší přítomnost jejich autora.
Čím nás Svobodovy obrazy přitahují? Svou nezaměnitelnou silou originality, ale v čem tato originalita spočívá? Už mnozí teoretici, publicisté i básníci na tuto otázku hledali odpověď, já se nyní pokusím o totéž ze svého úhlu pohledu. Nejsou to jen obrazy se svou koncentrickou, a zároveň vitálně expandující kompozicí, ale současně i objekty (ve směru středověkého chápání obrazu)– se svým reliéfem, ušlechtilou strukturou, se svou sevřeností, a nejsou to jen objekty jakožto neživotné předměty, ale spíše bytosti, napůl reální a napůl fantastičtí tvorové, v jejichž přitažlivé společnosti se dnes ocitáme.
Podobně jako malíř Mikuláš Medek, jehož dílo často připomíná jako inspiraci pro svou tvorbu, dokáže i Vladimír Svoboda své obrazy vtipně a výstižně pojmenovat. Zatímco u Medka jsou to spíše krátké příběhy (Hlava, která spí imperialistický spánek, V lednu zblednu, Metr dřeva za velkého mrazu), Svoboda svým obrazům–bytostem dává nezaměnitelná jména vylovená z hlubin paměti, dětské i dospělé.V rozhovoru tato jména doprovází krátkými příběhy: na této výstavě jsou to třeba Strašiftáci (podle jména muže, kterému se podařilo přeletět nad „železnou oponou“), fantastický tvor Boubelín rybný, nebo Hladolet – pták ohlašující hladomor.
Oskar Kokoschka kdysi poznamenal, že jiní malíři se hodně soustředí na to, aby dali svým dvojrozměrným obrazům třetí dimenzi hloubky, zatímco pro něj je důležité dát jim čtvrtou dimenzi fantazie. S tím by jistě souhlasil i Vladimír Svoboda, pro nějž je koncept čtvrté dimenze fantazijního umění základní devízou. Třetí dimenzi iluzivního prostoru naopak nahrazuje struktivním principem. Jak tomu bylo vždy, fantazie čerpá svou pralátku z přesného pozorování a zkoumání reality, u Svobody bezmála přírodovědného. I když jeho bytosti nás vábí a přitahují svou harmonickou formou, nejsou to žádní ochočení tvorové na způsob domácích mazlíčků, nýbrž tvorové nezávislí, svéhlaví, ba i sveřepí, ale nikdy ne uzavření, stále navazující komunikaci s divákem.
Síla díla spočívá mimo jiné v jeho schopnosti překlenout protiklady, a v tomto smyslu je Svobodovo dílo skutečně silné: osobitě se vypořádává s protikladem mezi modernitou a tradicí, svrchovanou výtvarnou imaginací a slovem – jistým logocentrismem jeho obrazů, pro něž hledá jedinečná jména, dále mezi chaosem tvarového bohatství a řádem kompozice atd. Všechny vystavené obrazy pocházejí z posledního desetiletí Svobodovy tvorby, z let 2004-2014. Autor sleduje jednotnou linii svého díla, ale ti, kdo je znají, se stále mohou těšit z nových nuancí.
Aleš Filip
